Své podněty, připomínky, případně pochvaly či stížnosti nám zasílejte na reditel@domov-bilsko.cz
Poděkování od rodiny Štorkovy
“Vážený personále domova v Bílsku, rádi bychom Vám z celého srdce poděkovali za veškerou péči a pozornost, kterou jste věnovali naší babičce Eleonoře Štorkové během jejího pobytu ve vašem zařízení. Vaše profesionalita, laskavost a trpělivost přispěly k tomu, že se cítila v bezpečí a zaopatřena až do posledních chvil svého života. Vaše obětavá práce znamená pro nás mnoho a jsme nesmírně vděční za to, že jste jí poskytli prostředí plné důstojnosti a respektu. Vaše podpora a péče byly neocenitelné a budeme si toho vždy vážit.„
Poděkování od Paní Mileny
“Pane řediteli, chci Vám touto cestou poděkovat za péči o naši maminku, která ji ve Vašem zařízení byla věnována po dobu devíti let a jistě i touto zásluhou se dožila vysokého věku. Prosím o vyjádření tohoto poděkování celému kolektivu. Děkuji všem!„
Poděkování od Paní Lucie
“Vážený Pane řediteli, chtěla jsem Vám a všem pracovníkům DZR Bílsko (veškerému ošetřujícímu personálu, zdravotní sestřičce, Mgr. Radce Kozákové) poděkovat za úžasnou péči, starostlivost, pochopení a osobitý přístup v péči o klienta - mého manžela Ing. V. K.„
Poděkování od Paní Martiny
“Já bych Vám také chtěla ze srdce poděkovat za skvělou spolupráci a všem zaměstnancům, kteří se o tetu starali, za úžasnou péči. Bylo vidět, že jsou to lidé se srdcem na správném místě, a že je tato práce pro ně posláním. Chovali se k lidem tak hezky, s úctou a trpělivě, že jsem to vždy velmi obdivovala. A to je v dnešní společnosti zaměřené na výkon, která má tendenci stáří a nemoc vytěsňovat někam do kouta, naprosto unikátní přístup. Bylo by nám ctí a potěšením, pokud byste měli prostor zúčastnit se pohřbu, i když je mi jasné, že vzdálenost je v tomto případě poněkud komplikující. Zároveň je mi líto, že mi moje situace v posledních letech nedovolovala za tetou téměř vůbec jezdit. Všechno se na mě z různých stran sypalo. Ale, věděla jsem, že je o ni u Vás výborně postaráno a to mě uklidňovalo. Naštěstí jsem se nakonec s tetou stihla rozloučit. V Olomouci v nemocnici ještě vnímala, v Moravském Berouně už nejspíš moc ne. Ale říkám si, že třeba alespoň cítila moji energii, doufám. Byl to tak žalostný pohled. Myslela jsem, že mi srdce pukne, jak mi jí bylo líto. Jsou však věci, které člověk nezmění. Jsem vděčná za to, že byla teta součástí mého života, a že jsem dostala příležitost ji naposledy pohladit. Byla neuvěřitelné hodný člověk.„
